Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , PublixingOriginální název:
The Perks of Being a Wallflower , 1999
Interpreti: Jiří Miroslav Valůšek
více info...
Přidat komentář
To bylo v dobách, kdy ještě byly kazety, telefonní seznamy, z televize se nahrávalo na VHS a kluci brečeli. Takže opravdu dávno, skoro 30 let. Jestli čte knihu současná generace, musí si připomínat, že hrdina je jednu generaci před nimi. A knihy, které čte v příběhu Charlie a píše o nich eseje (Lee - Jako zabít ptáčka, Kerolac - Na cestě), jsou ještě o dvě další generace starší. Ale i když současnému teenagerovi možná bude chybět znalost kontextu doby, témata dospívání, mezilidských vztahů a hledání identity zůstávají nadčasová a univerzální napořád.
PS: Škoda že to Charliemu a Sam tu poslední noc nevyšlo...
No podle komentářů jsem čekal něco trochu lepšího. Nějak mi to úplně nesedlo a téma amerických puberťáků že střední školy mě ponechává vlažným. Jejich problémy a způsoby řešení jsou mi cizí, možná proto že puberta pro mě nebylo tak intenzivní a zběsilé období vzdoru a revolty. Dočetl jsem to kvůli výzvě ale žádný zázrak se nekonal.
Není těžké najít přirovnání k této knize, svou jednoduchostí, ale zároveň nesmírnou hloubkou, kterou pochopíte vždy o trošku víc, když čtete knihu znova, připomíná malého prince moderní doby. Hlavní postava je jedinečná a tak trošku mimo a to často snižuje hodnotu celkové knihy, ale v tomto díle jsem měla pocit, že sám spisovatel se vžil do colkového problému, proto jsem velice ráda, že jsem si knih přečetla.
Bomba! A myslím, že musí zaujmout nejenom YA, ale i jejich rodiče.
Rád bych vysvětlil, proč přes veškeré nadšení, které ve mně kniha vzbudila, nedávám 5*.
Ze začátku mi přišlo, že styl psaní odpovídá spíš desetiletému dítěti než 15letému puberťákovi. A zejména v kontrastu s obsahem mě to trochu rušilo. Ale je pravda, že časem jsem si buď zvykl anebo to byl autorův záměr, aby zdůraznil vliv Billových úkolů.
Přišlo mi škoda, že hlavní hrdina je popisován a zařazen do kategorie psychicky nemocných. Ano, dodává to příběhu na zajímavosti a umožňuje to, zejména v závěru, přijít s několika "poučeními". Ale jsem přesvědčen, že i bez této berličky by šlo o silnou knihu. Jenže dnešní doba už je taková, že introverze je mnohdy vnímána jako minimálně úchylka, zvlášť v takto extrémní podobě.
Vzhledem k absenci těchto "rušivých" prvků (a nádherné Emmě Watson) pokládám filmové zpracování za ještě o chloupek lepší.
Krásná kniha se spoustou myšlenek kluka jménech Charlie. Myslím si že je na hodně podobné úrovni jako je malý princ, pokaždé v ní najdete něco jiného a spousta věcí vám unikne, pokud ji čtete jednou. Protože tahle kniha by se měla číst znovu a znovu. Ano je sice o depresích ale je i o přátelství, rodině a lásce. Kniha je psaná formou dopisů, kdy nevíme komu sou adresovány. Myslím si, že si v ní každý najde to svoje.Za mě plný počet bodů a prosím víc takových knih.
Když jsme se všichni chystali k odjezdu, přišel jsem k dědovi a objal jsem ho a políbil na tvář. Setřel si můj polibek dlaní a příkře se na mě podíval. Nemá rád, když se ho kluci z rodiny dotýkají. Ale stejně jsem moc rád, že jsem to udělal, pro případ, že by umřel. S tetou Helen jsem to nikdy neudělal.
S pozdravem
Charlie
Kniha mě bavila a neumím si představit ji číst v mladším věku. Celkově to pro mě oddechovka, která příjemně utíkala.
Kolik jen takových ztracených duší okolo nás hledá to svoje místo na světě... jsem jedna z nich... jsem jako Charlie... takže asi nebudu úplně objektivní... ale jedno vám řeknu... někdy je fajn prostě jen naslouchat a snažit se porozumět než jen z vrchu soudit a stavět se z pohodlí svého gauče na piedestal odborníka na život... nikdy nevíte, s jakým osudem máte tu čest... buďme vnímavější, ať všichni mají tu možnost se cítit nekonečně a nemusejí stát v koutě, protože se zrovna nevejdou do té správné škatulky...
Děkuju jednomu takovému mému Wallflowerovi za pošťouchnutí té správné srdeční chlopně... je totiž sakra boží mít kamarády a být přitom tím, kým jsem- nedokonalou, defektní a úplně praštěnou divnoholkou z jiné planety... která se učí pocitu, že někam občas přeci jen patří ;)
Takže čtěte a vnímejte a zapojujte se a? A hlavně ŽIJTE!
krásné, snové ale asi se dám na literaturu faktu či snad scifi :)) :D
knížka se četla dobře, ovšem má emoce z knížky je nulová
Trochu závidím Charliemu jeho schopnost vnímat všechno kolem sebe do hloubky, ale také tu radost, když člověk prožívá věci poprvé a jsou úžasné, protože právě v té chvíli se cítí "nekonečně", byť jenom když narazí na vhodnou píseň při jízdě autem. Střední škola bývá takových okamžiků plná a někdy se člověku po těch chvílích zasteskne, zvláště když chytne knihu do ruky a už má střední za sebou.
Kniha je parádní, ale jde vidět, že je napsaná před dvaceti lety, a proto může film působit o něco realističtěji.
V originálu (angl.) jde o lehké čtení, takže mohu jen doporučit i pro méně zdatné čtenáře.
Naprostá srdcovka a jedna z nejoblíběnějších knih, která mě přivedla k dalším, které stojí za to si přečíst.
Spousta písniček, slov,poezie a úryvků k zamyšlení. Knížka ve mě něco zanechala, jen nevím jak to popsat.
Knihu jsem četla už před dvěma roky. Tehdy jsem ji nedočetla, teď se mi to povedlo. Charlie mi přijde strašně citlivý, když pořád brečí a nechá druhé za sebe rozhodovat. Na jednu stranu je to logické, když si prošel tím čím si prošel, ale na druhou stranu se měl rozhodovat sám za sebe a ne aby mu někdo radil, co má dělat.
Tak pořád nějak nevím, na jednu stranu mi přijde hlavní hrdina neuvěřitelně naivní, na druhou dosti otrlý. Některé pasáže se mi četli skvěle, některé jsem měla chuť přeskočit. Jako celek za mě průměr.
Úžasná. Myslela jsem si, že když jsem viděla film tak mě kniha nebude bavit ale jako vždy je to ještě lepší. Miluju Charlieho a jeho kamarády. Je to skvělá kniha a má svou myšlenku a hloubku. Těším se až se k ní znovu vrátím.
Tato kniha má hloubku, mnoho zajímavých myšlenek a je natolik reálná až jsem chvílemi měla pocit, že Charlie jsem já. Neskutečná, nádherná ale i svým způsobem smutná kniha!
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední škola fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)
Za mě průměr - chvilkami zajímavé, neurazí, nenadchne.