Šikmý kostel
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428618/bmid_sikmy-kostel-3Jk-428618.png
5
6842
6842
Šikmý kostel série
1. díl >
Románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921. Podtitul knihy lapidárně shrnuje příběh o někdejší pastevecké vesnici, která vystavěla svůj rozkvět na těžbě uhlí, aby o století později zašla na úbytě – také kvůli těžbě uhlí. Dnes už z výstavných budov a vznosné katedrály nezbylo nic. Jen šikmý kostel, který strmě a varovně ční do pusté krajiny. Kniha začíná obrovským důlním neštěstím roku 1894, které drsně zasáhlo do života obyvatel celého kraje. Patří mezi ně i hrdinové této knihy, jejichž pohnuté osudy můžeme po následující čtvrtstoletí sledovat. Barbora, Julka a Ludwik jsou představiteli tří naprosto odlišných dějových linií, které se však na mnoha místech proplétají a vytvářejí plastický obraz polozapomenutých časů, jejichž drsnost je pro dnešního čtenáře v mnoha ohledech téměř nepředstavitelná. Každý z hrdinů čelí životním výzvám po svém: někdo se jim trpně poddává, jiný se snaží uchopit šance, které mu kvasící doba nabízí. Do všech osudů však opakovaně a nemilosrdně zasahují velké dějiny, které úsilí obyčejného člověka mohou snadno proměnit na prach. Anebo ne. Příběh je vystavěn na skutečných událostech, z nichž mnohé doposud nebyly v české románově tvorbě zpracovány. Vyprávění ubíhá v dramatickém tempu a natolik autenticky, že se děj před očima čtenáře mnohdy mění na film zaznamenávající i to, co donedávna zůstávalo skryto ve třinácté komnatě české historie.... celý text
Přidat komentář
AUDIOKNIHA: Karin Lednická dokázala vytvořit opravdu zajímavou knihu. Osudy hrdinů vás okamžitě vtáhnou, stejně tak jako historie, která se odvíjí na pozadí. Nemám tomu co vytknout. Snad jen, že některé časové skoky byly možná zbytečně velké. Ale jinak dobrá práce!
Knihu jsem nalezla díky čtenářské výzvě ale jsem za ní ráda. Téma je velice složité a o to více obdivuji autorku jak krásně příběhově toto období našich dějin zpracovala. Krásně zpracované, čtivé a rozšiřující obzory.
Opravdu dobře napsaná knížka, hlavní postavy jsou zajímavé a je vidět jejich vývoj, který chcete znát, navíc přiblížení historie, o které jsem nic nevěděla
Dějiny Těšínska na přelomu 19. a 20. století podané na příběhu několika prostých rodin. Obyčejný život, šťastné i tragické okamžiky horníků a jejich žen a dětí. Vzestupy a pády, světová válka a válka o sporné Těšínsko. To vše paní Lednická popsala velmi čtivým a citlivým způsobem. Když více dát nemohu, tak tedy jen pět hvězd.
To se táák krásně četlo.Hned jdu na další díl.Je to tak krásně a čtivě napsané.A zase tady člověk pochopí, že se všechno opakuje.Jiná doba, jiné okolností, ale pořád stejná bezmoc.Bohatí, chudí, hodní, špatní.Nakonec vždy, kdo dělá rukama a je poctivec je na tom nejhůř.
Pro mě naprosto neznámý kout naší země, jak zeměpisně, tak historicky, takže velice objevné.
Tuto knihu hodnotím plným počtem bodů. Kniha vypráví spoustu životních příběhů a osudů.
(SPOILER) Velice zajímavý román, ráda jsem se seznámila s nedávnou historií tohoto koutu naší země. Životní příběhy všech osob se zajímavě prolínaly, žádná postava se nevytratila z příběhu, aniž bychom se nakonec nedozvěděli o jejím dalším osudu. Ale jedna hlavní postava mi byla tak moc nesympatická a protivná, až mi přišlo, že takový člověk ani nemůže existovat.
Krásná kniha, velmi čtivá. Z této oblasti pochází má babička tak jsem ráda, že jsem mohla aspon takto nakouknout. Těším se i na druhý díl.
Naprosto vynikající, velmi čtivé. Díky knížce jsem si rozšířila znalosti o regionu, o kterém toho moc nevím. Velké díky autorce.
Výborně napsané, dobře se mi to četlo.
Jen o tom ztraceném městě tam toho bylo velice málo...
Hutná jak uhelný prach a bolestivá jako krajina, o které se píše. Jsem ráda, že konečně se napsala kniha, která popisuje, jak se žilo u nás ve Slezsku. Ačkoliv jsem z Těšínského Slezka, otec byl horník a při četbě této knihy, se mi vracely bolestivé vzpomínky. Hodně věcí, hlavně těch, které se týkají každodenního strachu o blízké, kteří se pohybují pod zemí, ten se nezměnil. Kniha, která dobře popisuje a konečně i přibližuje historii, o které nemá většina lidí, která žije v této zemi ani potuchy. Historii, která je těžká a pro hodně lidí naprosto nepochopitelná. Je to opravdu 13. komnata naší země. O Sudetech, o plno místech naší se země se píše a víme o ní skoro vše, tento kus byl vždy opomíjen. Jsem ráda, že je kniha, která bez příkras popisuje, jak těžký a přesto vděčný život v této oblasti byl a proč dodnes jsou některé vztahy takové, jaké jsou.
Páni, tohle byla velice zajímavá sonda do života lidí, kteří žili více než 100 let zpátky. Vidíme, jak všichni řeší podobné věci jako řešíme dnes, ale spoustu věcí si dnes už neumím představit. Autorka píše hodně čtivě, postavám vdechla život, postavy jsou uvěřitelné, protože některé poznáváme jako malé děti a setkáváme se s nimi i po desítkách let a ony rostou a stávají se dospělými, mají vlastní děti a snaží se žít a přežít. Jen se mě kniha nedokázala tak dotknout, proto hvězda dolů. Toto ovšem napravil druhý díl.
Naprosto skvěle napsáno. Přestože se děj odehrává v průběhu 27 let a objevuje se tam poměrně velké množství postav, v textu jsem se neztrácela. Téma také velmi zajímavé, už se těším na další díl.
Naprosto dechberoucí, drsné, smutné i dojemné čtení. Bojím se přečíst si druhý díl..
Skvělá sonda do života na česko-polském pomezí. Autorka výborně pracuje s postavami, čte se to prakticky samo.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) česko-polské vztahy hospodářská krize podle skutečných událostí horníci, havíři Karviná vznik ČSR (1918) důlní nehody Orlová Těšínsko, Těšínské Slezsko
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Ideální knížka k zaplnění slepé skvrny, neb tuhle část české historie jsme se v dějepise neučili.
Autorka odvedla velký kus badatelské práce a evidentně do toho dala kus srdce. Svým postavám vtiskla různé charaktery a životní postoje, aby na nich mohla ukázat, jak složité klubko to bylo – spíš takový gordický uzel, který neměl (a nemohl mít) jednoduché řešení, které by fungovalo pro všechny, až na věky věkův, amen.
Už jen to, že se za uhlím táhli lidi s vidinou snadného výdělku (tím myslím dobrý plat, protože nelidská dřina tehdy byla kam oko dohlédlo, „v ďuře“ navíc vysoké riziko výbuchu či závalu, tedy smrti), leckdy to byli dobrodruzi a podivíni, nebo prostě jen tvrdé palice. Lidi, kteří zpřetrhali své kořeny a vydali se do (jim) dalekých, cizích krajů za „lepším“ nebo jen opustili svá hospodářství s věčnou nejistotou úrody. Smrt vždy připavená, bezprizorné vdovy a sirotci vydaní napospad osudu.
A pak ta nešťastná národnostní otázka - Češi, Poláci a Němci, žijící po staletí ve shodě na jednom kousku země, se po rozpadu Rakouska-Uherska rozhádali, protože každý měl svou verzi jediné pravdy - kudy má jít hranice, kdo má mít jaká práva a hlavně komu je třeba zatnout tipec. První válka, mezičasí a lízání ran, sudety, druhá válka, holokaust. Bez ohledu na strádání a změnu režimů však podstata nesmiřitelnosti přetrvávala.
Za tenhle historický exkurz patří autorce velký dík. Přimíchání výrazů ze slezského nářečí do textu je na metál :)
Navzdory tomu všemu mi ale čtení drhlo. Toho utrpení a strádání je v knížce už samo o sobě naloženo až na samou hranici únosnosti. A není úniku, protože autorka jednotlivé hrůzy popisuje z pohledu různých postav, takže to samé vás propleskne z několika stran, z různých úst. Mnohem víc mi ale vadil ten „klub nechápavého diváka“, kdy autorka svým postavám neustále vkládá do úst vnitřní monology vysvětlující, proč dělají nebo naopak nedělají to či ono. Jako by to byla psychologická příručka s tajenkou, aby nikdo nebyl na pochybách, proč se která postava chová zrovna tak, a ne jinak. To bylo oravdu otravné. To tam bylo kouzlo nevyřčeného, možnost přemýšlet si nad věcmi, hledat mezi řádky, sama si přicházet na různá Proč/protože. A hlavně pořád dokola - každá postava měla svoje věty, opakované v mnoha a mnoha situacích, což už bylo fakt hodně protivné.
Kdyby to nebylo tak zajímavé, závažné a zároveň skoro tabuizované téma, nestyděla bych se dát tři hvězdičky, i míň.