Reminiscence
Dominik Dán
Naše Mesto / Případy Richarda Krauze (Deník dobrého detektiva) série
< 36. díl >
V kriminalistike platí zásada, že čím skôr sa detektívi dostanú k mŕtvole, tým väčšie majú šance na dolapenie vraha. Inak povedané, čím je prípad čerstvejší, tým je viac stôp na porovnávanie, tým je viac očitých svedkov, tým je lepšia východzia pozícia na vyšetrovanie. Paradoxne sa na jeseň 2008 detektívom z kancelárie stoštyridsaťjeden dostal na stôl najstarší prípad s akým sa kedy stretli. Stal sa pred päťdesiatimi šiestimi rokmi - vedenie od detektívov žiadalo, aby v prípadoch streľby na utekajúcich emigrantov na štátnej hranici s Rakúskom skúmali možnosť obviniť vtedajších členov pohraničnej stráže z trestných činov vrážd. Na Krauzove veľké prekvapenie bolo utekajúcich nespokojencov so socialistickým zriadením neúrekom, bohužiaľ, aj mŕtvych bolo viac, ako by pripustil zdravý rozum. Na skúšku, či je vôbec možné po takom dlhom čase niečo vyšetriť, si jeden prípad vybrali a pustili sa do pátrania. Vražda piatich emigrantov - vrátane dvoch detí - na ostnatých drôtoch v blízkosti Petržalky z roku 1952 vtedy v spoločnosti nezarezonovala, lebo sa o tom písať nesmelo, no po rokoch neslobody sa písať a aj klásť otázky smie. Krauz sa rozhodne vyskúšať, kam až by ho nové otázky v starom prípade priviedli. Otázky, no hlavne odpovede. Čo zistí, je neuveriteľnou zmesou špionážnych hier s detektívnym podtónom, esenciou utrpenia, krvi, nenávisti a fanatizmu.... celý text
Detektivky, krimi Literatura slovenská
Vydáno: 2023 , PublixingInterpreti: Martin Mňahončák
více info...
Přidat komentář
Reminiscence...
S Dominikem Dánem jsem se poprvé čtenářsky potkal před více než čtyřmi lety... Jak jinak, než díky mým oblíbeným uživatelům... Patří Vám za to můj veliký dík... V té době jsem zvolil chronologické čtení, kdybych měl zvolit variantu čtení dnes, opět bych zvolil četbu chronologickou... Prostě mám rád, když mi na sebe jednotlivé díly časově navazují... ;-)
Loni jsem však vystřílel všechny Dánovy chronologické náboje;-) a tak mi nezbývá než číst to, co právě vyjde a různě tedy cestovat časem... Zvykl jsem si, nevadí mi to... Momentálně jsem dočetl 36 pokračování... Zatím to zvládá jedna police v knihovně, ale vidím to tak ještě na tři kousky a budu muset přidat další foch...
Obsáhlejší sérii doma nemám... Dánovkám to ve žluto černém provedení od nakladatelství Slovart v mé knihovně neskutečně sluší...
Koukám, že jsem to vzal velikou oklikou, tak zpět a něco málo ke knize...
Reminiscence má celkem 272 stran, přičemž v prvních 53 stránkách zavítáte hodně let zpět, a to do komunistického Československa, konkrétně do roku 1952, kdy při pokusu o nelegální překročení hranice u Petržalky dojde k usmrcení 5 lidí...
Střih, rok 2008 a naše mordparta z kanceláře číslo 141 má prověřit, zda je možné obvinit tehdejší pohraničníky z vražd občanů pokoušejících se emigrovat do Rakouska... Richarda Krauze samozřejmě zaujal případ, při kterém došlo k největšímu počtu usmrcených...
Více neprozradím, tento díl je takový špionážní... ;-) U mě je to za pět hvězdiček...
'Ano, připouštím, stalo se svinstvo. Těm nešťastníkům zakázali cestovat, celou republiku omotali ostnatým drátem, rozložili nášlapné miny, poštvali na ně psy, a když je náhodou zahlédli na hranici, bez váhání po nich stříleli, a co je nejhorší, taky trefovali. Stovky lidí postříleli, roztrhali je psi nebo je zabilo vysoké napětí..."
Není to špatná kniha, ale autor umí lépe. Krátký příběh, v kterým není klasické vyšetřování vraždy. Zajímavý návrat do minulosti.
Opět zajímavě odvyprávěný příběh v několika dějových liniích, opět staří známí výtečníci. Tentokrát trochu jiný námět. Přestože hranice svobodného světa na řece Moravě a hned za Bratislavou se v předchozích knihách okrajově objevilo, nutno ocenit, že Dominik Dán přichází s novými nápady a nevykrádá sám sebe.
Přišlo mi to jako taková jednohubka. Než jsem se nadála byl konec. Jinak však opět spokojenost. Začátek odehrávající se v nelehké době byl velmi napínavý. Když do děje vstoupil Kraus a spol. k napětí opět přibyly i vtipné momenty a hlášky. Úplný konec mě překvapil, o tom trochu nevím co si myslet. Přesto je to zase za plný počet, nelze jinak.
Z posledných 7 kníh od rôznych autorov bolo 6 z minulosti.. Nepáčilo sa mi to, ale táto to dorazila. Autor po nedobrovoľnom odchode z polície buď už nemá námety, alebo ho páli minulosť. Dej knihy zpred 56 rokov vedie kam? Čitatelia okolo 40-dky vôbec nevedia o čom čítajú. Tí ostatní, niektorí vedia, niektorí nie, ale nik dnes nedokáže rozhodnúť, či tie streľby na hraniciach boli vraždy, alebo "len" obete režimu. Táto kniha to nerozsekne, zobrala si jeden z mnoha prípadov, možno viac, možno menej nadsadených. Vyšetrovanie 80 ročných, akoby zázrakom čulých deduškov ma nijako neoslovilo.. A bohužiaľ to nebola prvá kniha od tohto autora, ktorej úroveň klesla
Pravdupovediac takéto príbehy z ery hlbšej minulosti ma moc nebavia, ale u DD si to vypocujem rada, lebo už len to podanie z úst Martina Mnahoncaka je lahôdka pre ucho , no a potom aj tie dotahovacky medzi chlapcami vraždarskymi....Proste užila som si to aj napriek tej ťažkej téme.
Opět přečteno jedním dechem a teď už mi nezbývá než čekat až výjde další kniha na kterou se už teď moc těším. A nebo taky začít číst sérii zase od začátku, zrovna nedávno jsem přečetla dvě, které jsem si kdysi dávno, když jsem DD objevila, půjčila v knihovně. Teď jsem si je koupila ve slovenštině a vůbec jsem si je nepamatovala... :-D
Diverzanti striehnuci na hraniciach, zelezna opona a tazke casy 50-60-tych rokov, ale aj o tom, ze "nasi ludia" sa aj po zmene rezimu maju dobre
Audiokniha. Tento diel ma potesil umiestnenim zapletky do ranneho ehm socializmu ked vznikala povestna zelezna opona. Okolo tejto temy je pre mna vsetko zaujimave. Pokracovanie pribehu a vlastne vysetrovanie v sucastnosti mi pripomenulo starsiu knihu od Dominika Dana - Cerveny kapitan.
V tomto příběhu se naše známá sestava pouští do případů padesátých let, kdy byli emigranti pronásledováni Pohraniční stráží, a to bez varovných výstřelů, ale docházelo rovnou ke střelbě, dokonce i do malých dětí. A pak dostávali pohraničníci i odměny a vyznamenání. Připomeňme si starou moudrost o "Božích mlýnech". Mohu knihu opět jenom pochválit.
Knihu jsem poslouchala v slovenštině,skvělý zážitek.Pro mě je nejlepší Červený kapitán ,tento díl bych řadila mezi pět nejlepších.Zajímavý námět na zfilmování.
Knížka mě šíleně bavila ! Samozřejmě člověka jako absolutního antikomunistu závěr zaskočí, ale to se v dobrých vyprávěních děje.
Výborně podané téma, kdybych mohl dát 6 hvězd tak dám...
DD se nám vrátil, raduji se vždy v červenci (a pak ještě v prosinci). Tentokrát jde o pátrání naprosto originální, ve stylu svérázných osamělých soukromých detektivů se ho ujímá s minimální pomocí ostatních Krauz, a spolu s ním se vracíme hluboko do minulosti, přičemž autor pálí do čtenáře smutné příběhy ze slovensko-rakouské hranice a nutí ho k vyhodnocování motivů jedné i druhé strany.
Audiokniha, s pomocí skvělé četby MM věnuji znovu tolik hvězd, že by trumfly nejen štábního praporčíka nebo kapitána, ale i armádního generála.
90 % (zatím 63 hodnotících je na stejném průměru)
P.S.
Kniha s pořadovým číslem 36, chronologicky zařazena na pozici číslo 32. Ocitáme se tu (po úvodu v roce 1952) v září 2008, těsně po vyřešení případu mrtvé studentky v Maďarsku (Kráska a netvor).
Aktuální pořadí podle data řešení případů:
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210
Souhlasím s většinou predřečníků v hodnocení Dánova posledního díla. Chvíli mě trvalo, než jsem se chytil, téma a zpracování bylo originální a jiné než v jiných dánovkách, ale o to napínavější to bylo pak. Téma je to z hlediska ideologického jistě značně kontroverzní, ale líbí se mi, že Dominik Dán se striktně drží neutrální pozice vypravěče, ikdyž by se někomu mohlo zdát, že občas chybí větší odsudek minulého režimu, StB a další režimních proponentů. Myslím si, při zpětném pohledu, že je to tak správně, ikdyž právě v této knize k ideologickému vymezovani např. Richarda Krauze dochází.
Ke svinstvu docházelo na obou stranách barikády, ikdyž bychom si přáli, aby to bylo všechno tak jasné jako v románech Karla Maye. Stačí si však vzpomenout na kauzu bratří Mašínů a je nám jasné, že jakkoliv zrůdný tehdejší režim byl, bude útěk bratrů Mašínů s průvodními okolnostmi vždycky vzbuzovat emoce a nebude nahlížen jednoznačně negativně či pozitivně. Navíc, kolik toho běžný dnešní čtenář vlastně ví o praktikách StB ale i západním tajných služeb?
(SPOILER)
Ústav Paměti Národa zmedializuje kauzu Čechoslováků zastřelených pohraniční stráží při pokusu o opouštění republiky.
56 let starý případ dostává na starost osazenstvo kanceláře č. 141, je však vůbec možné takto starý případ vyřešit?
Opět jsme svědky profesionální práce detektivů z oddělení vražd a nově i špionážních her, které se vynořují z hlubin minulého režimu i předešlého státu.
Autor nás ani tentokrát nepřipraví o špičkování mezi vyšetřovateli, jejich romance i podnikatelské "veleúspěchy". Několikrát budeme svědky dějového zvratu a závěr, ač je nečekaný, je uspokojivý, a to přes to, že se čtenář nedočká klasického happyendu. I když, v jistém smyslu?
Napínavé, čtivě napsané se skvělou interpretací Martina Mňahončáka (posloucháno jako audiokniha) za mě plný počet hvězdiček.
Tohle nebyla obyčejná detektivka, byl to spíš špionážní román. Zajímavé pro mě bylo, že to nebylo pojaté zjednodušeně jako boj těch hodných proti těm špatným. Bylo to popsané jako svého druhu válka, kde obě strany tak trochu počítají i s nevinnými civilními obětmi. Ano, jedna strana bojovala proti zlu, ale někdy taky účel světil prostředky. A kdo byl vlastně viník? To je jednoduché, režim, který své občany zavřel za ostnatým drátem.
Trochu úsměvné bylo, jak se Kraus tvrdohlavě a sám pustil do pátrání z minulosti. Ale to asi patří k věci.
Tak tento nový díl se mi až tolik nelíbíl. Asi je to zvoleným tématem a tajnými agenty v knize. Jinak opět skvělé špičkování na oddělení. Chosé si konečně uvědomil svůj věk. Váňovi obvyklé svačiny, jako vždy zábavné.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány slovenské romány
Autorovy další knížky
2016 | Smrť na druhom brehu |
2007 | Cela číslo 17 |
2005 | Popol všetkých zarovná |
2012 | Uzol |
2013 | Básnik |
(SPOILER) Vydarená kniha. Príbeh sa odohráva v nedávnej minulosti - 2008, ale je to reminiscencia (spomienka) na doby totality, najmä ťažké 50-té roky, keď sa formovala pohraničná stráž. Aj o tom je tento príbeh, je o nelegálnych prechodoch hraníc a je napísaný veľmi dobre. DD nám predstavuje túto dobu, ako dobú plnú agentov, špiónov, diverzantov, záškodníkov a ďalších kadejakých bojovníkov za a proti socializmu. Predpodkadám, že čerpal z nejakých archívov, čo to pridal, ale záver knihy je určite jeho fabulácia na hrane únosnosti jeho príbehov, ale inač kniha bavila, nedalo sa od nej odtrhnúť. Zaraďujem medzi jeho lepšie knihy, aj keď to nie je taká "kriminálka", aké nám podáva.