Půjdu s tebou
Lina Nordquist
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510018/bmid_pujdu-s-tebou-JsP-510018.jpeg
5
75
75
Dramatický historický román o lásce opředené temným tajemstvím. Jednoho léta na přelomu devatenáctého a dvacátého století prchají Unni a Armod s malým Roarem z Norska, aby našli nový domov v opuštěné chalupě ve švédském Hälsinglandu. V zemi modrých vrchů a temných lesů, na hranici civilizace a divočiny, musí mladá rodina snášet nejen kruté vrtochy přírody, ale také ústrky ze strany původního majitele chalupy. O tři čtvrtě století později sedí u stolu, který kdysi vyrobil Armod, padesátnice Kåra. Plánuje pohřeb svého tchána Roara. Z temných koutů klíčí temná tajemství. Co se vlastně dělo poté, co Roarovi rodiče do chalupy přišli? Láska Unni a Armoda přesahovala všechno ostatní. A tak je to i s Kåřiným neklidem. Teď chce však Kåra prolomit ticho a všechna dávná tajemství odhalit.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
Dit du går, följer jag , 2021
více info...
Přidat komentář
Kniha je vyprávěna restrospektivně dvěma hlavními hrdinkami a celá se odehrává v jedné chalupě uprostřed lesů kdesi ve Švédsku.
Kåra sedí v domě se svou tchýní a řeší pohřeb tchána. Kåra je vnitřne rozpolcená, ukrývá v sobě několik tajemství a se svou tchýní nemá úplně vřelý vztah.
Unni prchá pěšky z Norska se svým mužem a malým synem a doufá, že jim chalupa uprostřed lesa poskytne nejen nový začátek, ale hlavně domov.
Ze začátku mi trvalo se do knihy začít, protože autorka nevypráví příběh vždy souvisle. Obzvlášt u Kåry mi téměř polovinu knihy trvalo její myšlenkové pochody pochopit. Vše ale zachránila Unni, která mě velmi chytla od její druhé kapitoly.
Autorce se povedlo vyvolat ve mě někdy tak silné emoce, že jsem měla problémy usnout.
V poslední třetině knihy se příběh Unni dostal trošku do stagnace, ale v té chvíli mě začal velmi bavit příběh Kåry.
Bohužel konec na mě už nedopadl takovou silou, jakou jsem očekávala.
Kniha asi nesedne každémů. Přestože je napsaná velmi čtivě, jedná se o poměrně dost popisné vyprávění s minimem dialogů. Autorka nepopisuje pouze okolí a přírodu, ale především náladu a vnitřní prožitky postav.
Ráda bych pochválila také výborný překlad a korekturu celé knihy, protože vyvolat ve čtenáři tak silné emoce a předat je i pomocí překladu, vyžaduje velký cit nejen pro jazyk.
Takové syrové, depresivní, skutečné. Není to pěkné chtějí, ale je to krásná kniha.
Kamkoli půjdeš, půjdu s tebou ....
Tak začíná tohle severské rodinné drama - kde tajemství hraje hlavní roli ....
Dvě ženské postavy - Unni a Kara - a jejich osudy, v něčem podobné ale také rozdílné - spojené prostředím severské přírody ....
Unni a Armod jsou zakladateli rodu - a Roar, Tone Amalie a Maličká jejich pokračováním ....
Unni je vystavena mnoha ztrátám - ale láska k dětem je hnací silou ....
.... v tom případě si teď zavážeme oči před tím, co nás čeká, protože nevím jestli to zvládnu ....
Kara, která na usedlost přichází jako žena Daga - syna Roara - je pochybující ......
,,,,morální vakuum mne dřelo na kůži jako zrnko v botě ,,,,,
Kara potřebuje svoji Ovčárku- ochranu proti zlu světa .....
Obě dvě ženy se snaží vzít život do svých rukou .... a ještě je tu starý hmoždíř, který skrývá tajemství ....
V závěru se linky propojí - a dochází k pochopení a vyrovnání ....
..... a v meziprostoru přebývají ti, které postrádáme .... snad našli svoji cestu ....
Kniha je stejně stínová jako její obálka .... psaná reálně a bez příkras ....
Drsný příběh ze severu vyprávěný dvěma ženskými postavami v různých časových obdobích .Vic mě bavila Unni.Krásné popisy přírody a střídání ročních období.
Příběh ze zádumčivého, hladového a studeného severu, dobře vykreslené povahy lidí, ty přímé i skrývající tajemství. A kruté, nikoliv kvůli přírodním podmínkám, ale to popisované lidské násilí mi vadí čím dál více i v literatuře, můj problém (snad díky současné "severské" tendenci neskončím u dívčích románků).
Dvě vyprávěcí linie se mi líbily, stejně tak konec a vysvětlení příběhu. Nejvíce mě zaujala podobnost a zároveň velká odlišnost ženských postav, vnímání domova, strach a slabé stránky, které byly vlastně i odvahou.
To, jak divnosti a poslední kapitoly zapadly do sebe i úplný závěr - opravdu výborné.
"Duše se v hlubokém lese snadno uchytí a zůstane."
Román má dvě časové linky a střídající se hlavní postavy. Zajímavější mi přijdeš ta současná linie příběhu, kde je celou dobu jasné, že hlavní postava neříká všechno, něčím se trápí a že na pozadí je spousta nevyřčených věcí, které se postupně vyjasňují. Druhá linka se odehrává na začátku 20. stol. a funguje jako takový uzemňovací prvek, takže ti ta první nejasná linka nestihne začít lézt na nervy. Ta historická linie je sice chvílemi hodně drastická, ale její hlavní postava je (možná až nadpřirozeně ) silná a rozhodná, takže vlastně tvoří takový protipól té první, pochybující a slabé. U spousty knížek se mi stalo, že mě nadchly, ale pak zklamaly závěrem, ale tady mi závěr přišel ideálně vygradovaný, což jsou za mě taky vždycky body nahoru.
Půjdu s tebou
Vynikající kniha s neobvyklým dějem, navíc miluju knihy ze severského prostředí. Lidé tam šetří slovy, o to víc zůstává nevyřčeno. Prolínají se příběhy dvou žen v různých dobách, aby se nakonec jejich osudy propojily.
Trochu víc mne bavilo číst o Unni a jejich blízkých. Musí žít v drsných podmínkách, mezi lhostejnými lidmi a nezbývá jim nic jiného, než se spolehnout sami na sebe. A největší zrůda je sedlák, který jim pronajímá chatrč k bydlení.
Kåra mi hodně vadila. Oproti Unni se má komfortně, ale ke svým blízkým se chová přinejmenším neohleduplně. Ano, trpí psychickými problémy, ale její jednání je už přes čáru.
A konec, kdy se vše propojí a vysvětlí, to byla síla....