Nesnesitelná lehkost bytí
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/80703/bmid_nesnesitelna-lehkost-byti-bEz-80703.jpeg
4
3366
3366
Filozoficky výrazně zabarvený román je příběhem českého emigranta, který po roce 1968 odešel ze země a později se zcela impulzivně v době normalizace vrátil a autor v něm detailně zkoumá vztah člověka k realitě a jeho schopnosti vytvářet mýty. Román je rozdělený do sedmi částí: Lehkost a tíha; Duše a tělo; Nepochopená slova; Duše a tělo; Lehkost a tíha; Veliký pochod; Kareninův úsměv. Druhé, exilové vydání s doslovem Květoslava Chvatíka (Konstanz, 1. dubna 1984). Obálku s použitím obrazu Josefa Istlera navrhla Barbora Munzarová. Grafická úprava Věra Držmíšková.... celý text
Přidat komentář
Velmi se mi líbila svižnost knihy. Autor výborně představil dilemata dřívější doby, tedy doby mládí mých rodičů. Pro mě doba známá jen z vyprávění. Kdo bude maturovat, velmi doporučuji, podle mě snazší na čtení než Žert.
Moc krásná a silná knížka. Je plná filozofických otázek, na které asi nikdy nenaleznu odpovědi. Nutila mě přemýšlet nad postavami a i přesto, že mě chování některých bylo odporné, nakonec jsem jim porozuměla a začala chápat, proč dělají, to co dělají. Je to plné zajímavých myšlenek, ale jedna z nich mi v hlavě utkvěla nejvíce a to, že spánek je corpus delicti lásky, což mi přijde jako krásná pravda. Je to první kniha, kterou jsem od Kundery četla a určitě není poslední.
Tuhle Kunderovu knihu jsem dlouho odkládala, protože se mi nelíbil film. Kdyby byl český, možná by dopadl lépe. Kniha je krásná. Košatá. Postavy uvěřitelné, i když hlavní hrdinka pro mě hodně zvláštní. Osobní příběh v těžkém období. A vztah k psovi, to jsem plakala. Co se dá napsat o Kunderových knihách? Kdo u nás takhle psal, bude psát?
Knizka me velice oslovila. Dlouho jsem nad ni premyslel. Je to ten typ knihy kde by clovek nejradeji s autorem hodne dlouho diskutoval.
Asi vidim jako zijici v cizine ten pribeh i z dalsi perpektivy. Zejmena odchod zpet do Prahy jsem prozival docela bolestne. Sam jsem tehdy v podobne situaci v cizine zustal.
Na pribezich hrdinu si muze clovek predstavit co udela diktatura (a hlavne nasilne okupovani cizi zeme) s osudy jednotlivcu a narodajako celku. Vzhledem k udalostem na Ukrajine, poucne a aktualni jako dlouho jiz ne.
Kniha plná zajímavých myšlenek, nad kterými opravdu stojí za to aspoň chvíli přemýšlet. Ačkoliv za autorovu nejlepší knihu považuji Nesmrtelnost, nakonec uděluji 5 hvězdiček. Na filmovou adaptaci se ale na základě doslovu podívat neplánuji.
S ohledem na soukromou situace, ve které jsem se ocitla, mi byla tato kniha doporučena k nalezení řešení. A od začátku mne pohltila, tolik myšlenek a potvrzení mých domněnek jsem nečekala. Sice jsem knihu nečetla jedním dechem, ale spíš tak na etapy kdy se mi zrovna chtělo, ale vždy jsem se k ní ráda vracela. Měla jsem strach a pochybnosti o tom, jak bude kniha čtivá nebo poutavá, ale zbytečně. Příběh Terezy a Tomáše mi hlavně v začátcích pomáhal pochopit mne samotnou, stejně tak Sabinin příběh, který se pak prolíná s Franzovým. Na začátku mi chvilku dělalo problém plně pochopit filozofický přístup věčného návratu a celkově Nietzscheho pohled, ale povedlo se. Stejně tak mne stále mnoho myšlenek z knihy nutí přemýšlet nad životem jako takovým. Chtěla jsem se podívat na film, ale po doslovu autora, kde právě díky tomuto filmu už nikdy nepostoupí práva ke zfilmování svých příběhů, mě chuť film vidět přešla. Zatím mám knihu z knihovny, ale ráda bych si jí koupila a bude to asi první z knih, do kterých budu psát, zvýrazňovat, štítkovat a podobně.
No prostě Kundera. Už na střední mi přišel nesnesitelný, a i přes další uplynulé roky se to moc nezměnilo. Jednu hvězdu za Nietzscheho, byť překrouceného, další za snahu o jakousi muzikální kompozici a poslední dost paradoxně za to, že dovedl napsat knihu, která do sebe zapadá v naprosté přetočenosti a neuvěřitelnosti chování a pohnutek postav.
Kundera patří mezi mé oblíbené spisovatele. Ale spíš jsou mi blízké jeho eseje než romány. Příběh sám byl poměrně zajímavý, postavy propracované, moc se mi líbily filosofické pasáže a části o historickém kontextu, ve kterém se kniha odehrává. Ale moc nechápu, proč Kundera demonstroval myšlenky o lehkosti / těžkosti bytí právě takto a proč tam muselo být tolik erotiky...
Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou, zatím jsem neplánovala Kunderu číst a šla jsem do toho bez jakýchkoliv očekávání, netušila jsem, o čem kniha je. Což byl asi ideální stav, k mému překvapení se z toho vyklubala slušná dávka filozofie a mám nad čím ještě dlouho přemýšlet :) Asi zkusím ještě něco dalšího.
Po Kunderově smrti jsem sáhl po tom nejlepším co napsal. Odhodil jsem předsudky o jeho životě, a užíval si knížku, která je fakt dobrá. A zase je super, že ne jen na české poměry. Rozhodně od něj budu chtít přečíst víc.
Naprostý literární skvost srovnatelný s Čapkem. Vůbec nechápu, jak jsem mohla do teď Kunderu opomíjet. Filosofické, psychologické. Vlastně to nemá úplně děj. Jen je to mlhavým příběhem jaksi tak trochu orámované. Taková báseň vlastně. Není to uspěchané jako dnešní knihy a ráda se k tomuto stylu knih vracím.
Dielo s veľkými, preveľkými filozofickými ambíciami (súdiac podľa úvodu). Lenže asi len ťažko môžete filozofiu aplikovať na postavy, ktorým "vlasy páchnou ženským klínem". Zarážajúco prízemné. Večný návrat spočíva vážne len v tom, aby každý "Jeníček dostal svou Mařenku".
Půjdu proti proudu. Ale toto bylo děsné. Vždy jsem si myslel, že Kundera je těžká literatura. A pak si přečetl Žert a já byl nadšen, bylo to skvělé a rozhodně nijak náročná literatura.
Nesnesitelná lehkost bytí má problém - je o nesnesitelných charakterech, s kterými se nelze ztotožnit. O labilní ženské a děvkařovi. Románová část je hrozná a dal bych 1/5. Tu další hvězdu to má za příběhy na pozadí knihy, za Oidipa a přirovnání s komunismem, Velký pochod apod. Tyto částí, politické, někdy filosofické, se mi líbily.
Právě jsem knihu dočetla v reakci na spisovatelovo úmrtí. Vzpomněla jsem si, že cca před 25 lety jsem četa Žert a moc se mi líbil, měla jsem pocit že jsem ho přijala celý tak jak byl, vstřebala jsem jej. O této knize to říci nemohu. Cením si více filosofických vsuvek, které nutí k zamyšlení a jsou opravdu zajímavé. Příběh samotný je zoufalost sama. Vrcholem je zmíněné úmrtí hlavních hrdinů dlouho před koncem a následné dojití příběhu k tomuto okamžiku - smysl toho mi uniká a vadí mi. Na druhou stranu budu dlouho přemýšlet o zažehnutých tématech, a to je také známka kvality. Třeba téma oddělení fyzické erotiky od citového vztahu nebo nutnost naplnění nějakého poslání pro štěstí člověka. Čiší z toho na mne jakási vykořeněnost lidí - možná vlivem emigrace autora.
Četla jsem před mnoha lety... v pubertě... tehdy určitě zaujalo, ale už si nepamatuji žádné detaily. Dobrý nápad přečíst si ještě jednou.
Tak jsem se konečně dostala k autorovi, kterého jsem nikdy neměla potřebu číst. Kniha se ke mě dostala v audio podobě a bylo to asi dobře. Uplně nevím jestli bych knihu dočetla. Takhle to šlo. Asi nejsem cílová skupina.
Štítky knihy
sex nevěra zfilmováno erotika česká literatura komunismus emigrace filozofická beletrie melancholie
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Vyhýbal jsem se mu, tvářil se, že neexistuje. Míjel ho v antikvariátech, v kavárnách i hospodách, přehlížel jsem ho v divadle i televizi. A přitom jsem jej měl stále na paměti a čekal jen na správnej okamžik. Jenže kdy je na autora správnej okamžik? Až umře? Až vyjde jeho další román nebo životopis?
Naivně jsem si představoval, jak se do některýho románu začtu, až číst jeho romány nebude cool. Teď když jsem si přečetl jeden z těch nejprofláklejších, je mi jasný, že číst Kunderu bude cool vždycky.
"Es muss sein!"