Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová , Veronika Homolová Tóthová
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352046/bmid_mengeleho-devce-650155410a05b.jpg
5
2567
2567
Skutečné osudy mladé židovské Slovenky, která byla svědkem nejhorších osvětimských hrůz. Kniha popisuje její život v prvorepublikovém Lučenci, anexi Maďarskem a stále se zhoršující situaci Židů. Nakonec je Viola se svou rodinou poslána na transport. Na rozdíl od jejích příbuzných si jí všimne nechvalně známý dr. Mengele a Viola se stává jedním z jeho „děvčat“ – skupiny žen a dívek, na kterých byly prováděny nejrůznější experimenty. Její vítězství nakonec nespočívá „pouze“ ve skutečnosti, že přežila, ale i v tom, že navzdory všemu dokázala založit rodinu a mít děti.... celý text
Literatura světová Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
A Texas-Sized Secret / One Night wit the Texan , 2016
více info...
Přidat komentář
KRUTÁ PRAVDA...
Lidstvo už nikdy nemůže napravit zvěrstva, která se odehrála.
Můžeme uctít oběti, ale NIKDY TO NEBUDE DOST...
NIKDY.
"Jak to tu funguje?" optala jsem se jí.
"Funguje? Nevím, zda to funguje. Ale celé je to o tom, že oni se tě snaží zabít a ty se snažíš jim to alespoň ztížit ."
"Aha." Víc jsem vyslovit nedokázala.
Poslouchala jsem ji a do očí se mi draly slzy. Slzy vzpomínek, pocitu opuštěnosti, osamělosti, ale i toho, jaká jsem byla hloupá, ŽE JSEM SI PŘEDTÍM NĚKDY STĚŽOVALA, JAK SE NÁM TĚŽKO ŽIJE.
Hodně silné čtení, každá kapitola v druhé polovině mě naprosto oněměla. Samozřejmě jsem věděla, jaká zvěrstva nacisté dělali, ale číst to v tak syrovém vyprávění od přeživšího bylo pěkně těžké sousto. Toto by měla být povinná četba ve školách, na tuto historii se nesmí nikdy zapomenout.
Kniha samozřejmě výjimečná, příběh silný, neskutečný. Jenom popravdě nechápu, proč ten název? Stále jsem čekala, že bude kniha převážně o "pokusech" Mengeleho či jakémsi "vztahu" Mengeleho a Violky, ale to se nekonalo. Zestručněno - kniha se četla sama, jenom ten název je za mě zavádějící.
Mengeleho děvče...
Co napsat ke knize, která má v současné době hodnocení 95% a více než 2000 komentářů? Snad jen, že tato kniha by měla být povinnou školní četbou... Je hrozné, jak se člověk choval k člověku... Jsem moc rád, že se Viola Stern Fischerová rozhodla na sklonku života promluvit pomocí této knihy o tom, co během války zažila... Bylo to hodně smutné a náročné čtení... Moc jí za tuto knihu děkuji...
Dovolím si opsat pár řádků, které mi zpaměti jen tak nezmizí...
... Josef Mengele... Stáli jsme asi 30 metrů od něho. Jak procházel kolem nastoupených lidí, jen ukazoval prstem - doleva znamenalo do plynu, doprava na práci nebo na pokusy. Život, smrt, život, smrt... Chápete tu moc? On nerozhodoval, kdo půjde do lepšího nebo horšího baráku. Kdo dostane horší nebo lepší jídlo či boty. On rozhodoval, kdo půjde rovnou do plynu a kdo ne...
Tato kniha rozhodně stojí o Vaši pozornost... Někdy je k hodnocení pět hvězdiček zatraceně málo...
Uzasne dilo! Knihu jsem poslouchala a tak velmi ocenuji i audiozpracovani. Ackoli jsem zvykla cist smutne pribehy, tady jsem 2x vydatne brecela (kdyz vzal vojak malou Juditku "krmit ryby" a pak u osudu blondateho chlapecka). Mozna jsem ovlivnena vlastnim malym ditetem a promitanim pocitu, ale tyto 2 jentak z hlavy nepustim.
Co k této knize říct. Asi se úplně nehodí říct, že je skvělá, když popisuje hrůzy života Židů za 2. SV - takže raději - čtivá, plná emocí , smutku, ale i naděje. Ve mně vzbudila kromě smutku, že se něco takového mohlo stát, hlavně zlost - jak může být někdo všech těchto věcí schopný? Jak s tím dále mohli po válce někteří žít, že způsobili takové utrpení? Kdo dal vůbec lidem právo soudit druhé jen na základě "rasy" nebo čehokoliv jiného? Knih s touto tématikou jsem četla více, ale tahle mě dostala asi nejvíce.
Drsná kniha... v některých pasážích jsem si myslela, že ji snad ani nedočtu. U čtení padlo hodně slz. Bohužel mi nešla přečíst jedním dechem, skze upřímnost s jakou byla napsaná.
Jedna z nejšílenějších knížek, které jsem kdy četla, protože nepochopitelné události, které jsou popsány na jejích stránkách jsou skutečné. Zároveň dobrá kniha, úžasné svědectví o černé kapitole dějin lidstva, důležitá a potřebná upomínka toho, co by lidé nikdy neměli zapomenout, co by neměli v žádné následující etapě nechat opakovat. Kniha je intimní osobní zpovědí, velmi niternou, bolestnou, je však i faktograficky přínosná - poznámky pod čarou doplňují nebo upřesňují historické reálie a souvislosti.
Tahle kniha se dá popsat jedním slovem – masakr. Své pocity z ní se mi jen těžko obsahují do slov, protože je opravdu něčím neskutečným, co vás zasáhne tou měrou, na kterou se nebudete schopni nikdy připravit. Styl psaní autorky bych popsala jako velmi úderný a čtivý. Každou minutu svého volného času jsem věnovala tomu, abych vstřebala dalších pár řádků a zjistila, co bude dál. Příběh jsem ale nehltala, ten mě přímo vdechl. Viola Stern Fischerová je vskutku obdivuhodná postava (jako i některé další z knihy), která by nám všem měla být vzorem, přestože to možná u tohoto druhu literatury po všech čtenářských recenzích zní jako to největší klišé. Já si ale jednoduše nechci a nedokážu představit, že bych tohle přežila, aniž by mě to zlomilo. Jinak mě prostě u podobných děl čím dál tím více zachvacuje pocit, že tohle se prostě nemohlo stát, je to přece tak šílené, že to připomíná noční můru, a ne část z dějin lidstva… Bohužel ale tohle není má první přečtená výpověď přeživšího a problémem je, že se jejich vyprávění shodují dostatečně na to, aby veškeré spekulace o možné fikci byly navždy svrženy ze stolu. Oceňuju ale to, že jsem se tu kromě hrůz dozvěděla z minulosti něco nového – jak to vypadalo v průběhu války v Maďarsku, jaké byly vztahy Slováků a Maďarů,…autorka tu totiž věnuje hodně prostoru životu Sternových před válkou. Asi vás nepřekvapí, že ve mně opět tímhle dílem byla probuzena celá škála emocí – zloba, smutek, beznaděj, strach,… Je tu také spletena dohromady řada témat – pravá láska, ztráta, touha přežít, skutečná odvaha, nečernobílost světa. Podtrženo, sečteno, tahle kniha se mi nelíbila a ani vám se líbit nebude, nevyhnutelně vás dostane a zasáhne jako mě. Její obsah je něčím, co bychom si všichni měli povinně projít alespoň prostřednictvím pamětí druhých, protože je to důležité. Souhlasím s Violou Fischerovou, že my, co jsme to nezažili, to nikdy nebudeme schopni pochopit, ale to je v pořádku, přísluší nám jiný úkol. Nezapomenout.
Neskutečně strhující a dojemný příběh. Ze začátku jsem si říkala proč tento název, když je děj jiný. Dějová linka je promyšlená, napínavá a strhující. Kniha na mě udělala hluboký dojem a částo na ní i po dočtení myslím.... určitě jí vezmu do ruky znova...
Zážitek má být hlavně silný a tento rozhodně byl. Začátek možná dost rozvláčný, ale zase pěkně vykreslil to co přišlo později, mě to přišlo jako zajímavý kontrast. Normální lidé, žijící si svůj život, který se jim rázem během pár dní změní v totální peklo na zemi. Ono to všechno přežít a pak s tím vším ještě žít celý život, to už je za mě šest hvězd z pěti. Přeji všem, abychom toto zažít nikdo nemusel.
Přestože se děj odehrává na pozadí války a neskutečného lidského utrpení, je zde i mnoho lásky, sounáležitosti a odhodlání. Kniha se skutečně četla jedním vrzem - jinak to snad ani nešlo. Nejvíce mě však dostaly poslední dvě strany - slzička ukápla... Dojemný, smutný a hořkosladký příběh nesmírně statečné ženy, se kterou si osud neskutečně krutě pohrál. Viola je skutečnou hrdinkou. Skvělá kniha!
Ze začátku byla kniha poměrně vleklá a hůř jsem se do ní začítala. Pak ale dostala kniha spád, pasáže z koncentračních táborů byly chvilkami hodně drsné a kruté (určitě to není čtení pro slabší povahy). Příběh byl smutný, ale naštěstí poměrně s dobrým koncem.
Paní Viola si prožila neskutečnou bolest, utrpení, ponížení a nakonec přežila. Příběh to byl velmi poutavý a velmi smutný.
Na knize jako takové mi ale něco nesedlo, snad styl psaní, rozvleklý začátek a cítila jsem z ní jakýsi patos, který mi vadil. Rozhodně ale nelituji, že jsem četla.
Skvělá kniha. Mně se četla dobře .To co zažila Viola je strašné a protože se nyní děje válka na Ukrajině ,říkám si .Bože nedopusť už něco takového.
Dlouho jsem odkládala, poslední dobou čtu raději něco veselejšího....
Některé pasáže jsem musela přeskakovat. Na zvěrstva nelze zapomenout, nikdy. Lidé, kteří tohle přežili, těžko pochopí nespokojenost jedinců s naprosto banálním problémy.
Ale musela jsem vědět, jak vše dopadne, knížka je totiž napsaná velmi dobře.
Jedna z knih, na jejichž obsah člověk myslí ještě dlouho po jejich přečtení.
Zajímavá kniha s tématikou, která mě zajímá. Od knihy jsem bohužel čekala trochu víc vzhledem k názvu. V knize toho bylo málo a občas se mi zdála táhlá. Třeba začátek a konec a už moc nezbylo na téma s Mengelem,ale chápu, že tam zřejmě nebylo víc co říct.
Knihu jsem musela místy odkládat abych nějak zpracovala ty hrůzy. Na druhou stranu jsem se ale od ní nemohla odtrhnout.
Název je lehce zavádějící. Jen část knihy popisuje dobu, kterou byla nucena strávit pod Mengelem, ale i tak to na mě chvílemi bylo až moc. O holocaustu jsem přečetla spoustu knih, ale tady mi popisy toho, co strašného se tam dělo, těch zvěrstev, zdály nejpopisnější, čtenáři podány v té nejsurovější podobě.