Meč osudu
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328737/bmid_mec-osudu-crQ-328737.jpg
5
4982
4982
Hlavním hrdinou tvorby A. Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro jeho zaměstnání. nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží. Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je nucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlastně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak s mnoha atributy převzatými ze současnosti.... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2000 , LeonardoOriginální název:
Miecz przeznaczenia , 1992
více info...
Přidat komentář
Jak někdo může napsat, že to bylo slabší, než první kniha? Asi jenom ignorant! Neskutečná romantika s porci krve! A to je moje! P.s. Zasraná Yennefer, aby ji šlak a neštovice!
Kniha mě začala o trochu bavit více než předchozí kniha. Některými povídkami jsem se musela prokousat. Nejvíce se mi líbila povídka s mořskou pannou. Na konci knížky jsem se trochu zamotala. Těším se na další díl.
Lepší než první díl, ale stále povídky. Některé povídky jsou "sušší". Začínají se zde více odkrývat postavy a jejich charakter, záměr.
Druhý díl zaklínačských povídek mě bavil poněkud méně než první díl. Kvalitově povídky byly skvělé, ale některým zkrátka něco chybělo. Nejvíce mě zaujaly poslední tři povídky a to Meč osudu, Něco více a Něco končí, něco začíná. V Meči osudu to hlavně bylo Geraltovo setkání s Ciri a celkově vztah, který si vybudovali. Něco více byla hodně melancholická povídka plná vzpomínání a otevření starých ran. Místy občas chaotická, ale určité pasáže byly velmi dojemné. Poslední povídka Něco končí, něco začíná je velmi humorně pojatá a je krásným zakončením celé povídkové knížky, které fanoušky zaklínače pohladí po srdíčku. Skoro ve všech povídkách se objevuje Marigold, který patří mezi mé oblíbené postavy a je vždy skvělým okořeněním příběhu. I když mě povídkami zaujala spíše první knížka, tato druhá byla neméně skvělá a užila jsem si každou stránku.
3,5* Druhý díl z této fantasy série jsem opět četla ušima a moc jsem si to užívala, přednes pana Fingera mi vyhovoval (i když oproti prvnímu dílu, který je namluven více osoba, jsem si musela na "pouze" jeden hlas zvyknout. Obsahově je kniha stále povídková, což já všeobecně moc nemusím, ale tady mi to paradoxně vůbec nevadí. Jsou to jednotlivé příběhy zaklínače Geralda. První díl mě ale zaujal o malinko více a už se těším na díl třetí, který je již psán jako román, což si myslím, že mi bude vyhovovat zase více. K poslechu ale doporučit můžu a ráda to také udělám, doporučuji.
Tato kniha ve mně vzbudila opravdový zájem o Zaklínačův svět.
Jen epilog byl za mě navíc.
Druhá povídková kniha je ještě o chlup napínavější a barvitější než ta první. Působí také celistvěji a mnohem více vypovídá o charakteru a morálnosti Geralta. Je nám dovoleno více poznat i další ústřední postavy budoucího příběhu – Yennefer, Ciri a Marigolda. Mezi stěžejní příběhy bezpochyby patří Meč osudu a Hranice možností, ve kterých se střetává svět lidí se světem ostatních tvorů a kde Geralt, sám uvězněný někde mezi, musí volit dle svých morálních zásad.
První kniha byla pomalejší, a proto mě tahle oslovila mnohem více. Úžasný svět se skvělými postavami, není tam chvilka nudy. Myslím, že není co vytknout, čtení jsem si moc užila.
Podobné jako první část povídek, takže naprostá spokojenost. Sapkowski má úžasnou fantazii a jeho zaklínačský svět je obrovský.
(SPOILER)
Druhá povídková kniha je o trochu víc čtivější než první kniha. Kapitoly zde neskákají v různých časových osách, tudíž je pro čtenáře více pochopitelná a kniha vám je tak nějak blíž. Zde už nám je nastíněn vztah Geralta se Ciri a i s Yennefer, i když jsem si chvílema říkala, jak lacině romantický jejich vztah je. Např. svatba mě vůbec nenadchla a musela jsem se chvilku smát, že takto opravdu ta kniha dopadla. Naopak postava Marigolda je příjemným osvěžením v řádcích knihy.
Když tuto recenzi píši, jsem už ve třech čtvrtinách třetího dílu a musím říct, že jsem zmatená právě ohledně vztahu Yennefer a Geralta, kdy druhá kniha končí svatbou, zatímco třetí kniha začíná tím, že se už pár let neviděli...
(SPOILER) Nejvíce se mi líbila povídka Meč Osudu. Ciri mám rád. Jen mě trochu zmátl ten epilog který je až několik let potom. Já myslel že to bude skok, a z Ciri bude zaklínačka a nebude o tom příběh a nic víc. Když jsem začal číst Krev Elfů tak jsem se uklidnil.
Pre druhú časť Zaklínača platí vlastne to isté, čo pre prvú. Bezpochyby zaujímavé vo svojej postmodernosti a vo svojom úľaku nad správaním sa ľudí voči iným tvorom, voči iným rasám a voči prírode. Predovšetkým ma však skutočne dojalo záverečné stretnutie Geralta s Ciri ako aj osud mladej Essi. Sapkowski tak zo mňa konečne vytlačil aj nejakú tú emóciu.
Stále však platí aj to, že Sapkowski nie je žiadny veľký štylista. Jazykovo to bolo nevýrazné, občas dokonca smiešne. Problém mám najmä s pasážami, kde sa Sapkowski snaží opisovať zaľúbené páry. Toto mu skutočne nejde. Sapkowski je najlepší v cynickej a v relativizujúcej pozícii, ktorú dokáže narušiť len náhly, prekvapivý záblesk citu. Súvisí to aj s názormi postáv (a predpokladám, že aj Sapkowského) na osud. Ak "osud nestačí", ak treba viac ako osud, žiadna skutočná tragédia a ani láska vzniknúť nemôže - zostáva len irónia a cynizmus rácia. Stačí sa pozrieť na antické tragédie, v ktorých sa postavy tešia, že osud obabrali, že mu unikli, že ho prehliadli, a práve v tomto ich názore, v tejto ich pýche, sa osud ukrýva - svojim názorom na osud bežia osudu v ústrety. Tu vidíme opak. Postavy sú tak mocné individuality (ako vlastne samotné ľudstvo utláčajúce celý svet), že nad osudom víťazia, stávajú sa tak bohmi a v ich osamelosti (trudno byť bogom) im zostáva naozaj len cynizmus a irónia. Som zvedavý či to tak aj zostane, či záverečná kapitola nebol len sen. A tak zatiaľ len... Ako to bolo? Koniec veľkých príbehov?
4,5*
Všechny povídky se nějakým způsobem zapsaly do mého srdce, kde ještě dlouho zůstanou. U této knihy je patrné, že si autor připravuje půdu pro románové pokračování. Rozhodně doporučují číst povídky chronologicky, jinak by mohly čtenáři unikat souvislosti. Tento fantasy svět je skutečně bohatý, rozvětvený a velice dobře vystavěný. Pokračování rozhodně nezklamalo a už teď se těším na další díl s názvem Krev elfů.
Druhou povídkovou knihu ze světa Zaklínače mám o chlup raději než tu první. Můžou za to zřejmě perfektní příběhy s drakem a dopplerem, které nám představují velmi lidské netvory, jež jsou schopni žít normálně mezi lidmi. Povídka o lásce zaklínače a trubadúrky je taktéž skvělá a díky závěru vlastně také velmi smutná. Co se příběhů s Ciri týče, ty nás pak připravují na hlavní ságu a zejména v Brokilonu je dobře budován otcovský vztah mezi Geraltem a jeho Osudem. Na závěr tu máme ještě netypickou povídku, což je Sapkowského fanfikce na vlastní dílo, kde dopřál Geraltovi a Yennefer svatbu. Popravdě jsem rád, že tento příběh kánon není, ale je zajímavé jej číst.
Štítky knihy
polská literatura meč a magie bájní tvorové zaklínači příšery, monstra fantasy dvojníci, dvojnictví
Část díla
- Hranice možností 1991
- Meč osudu 1992
- Něco končí, něco začíná 1993
- Něco více 1992
- Střípek ledu / Úlomok ľadu 1992
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Perfektní - čím více čtu, tím více se mi to líbí. Rozhodně lepší než seriál, který tu knížní předlohu poměrně dost zneužil - napadá mě i jiné, ostřejší slovo, ale buďme civilizovaní :). V knize do sebe vše lépe zapadá a zejména poslední část dává smysluplný happy ending. Už se těším na další díl.