Černá lilie

30.06.2023

Nebylo to špatný, ale asi ani nejlepší, prostě taková klasika s Oldřichem z Chlumu na dvě odpoledne. Co se týče závěru, nejsem historik, ale tak nějak to možná proběhnout mohlo, když ten nemoh na tamtoho a ten zas na toho z určitejch právnickejch důvodů XIII. Století (nechtěl bych tu spoilerovat), nicméně se mi zdá, že podobný závěry už jednou Vondruška použil, koneckonců těch knížek už je asi 30 a já si je fakt všechny nepamatuju. Což dává ovšem dobrou šanci na znovučitelnost :) A ještě co se rytířů a jinejch urozenců týče, tak mam všeoběcně problém pamatovat si jména, natož když je to Někdo z Něčeho, popř. ještě s přídomkem zvířete a šílenejma staročeskejma jménama jako Budivoj, Ratmír, Habart, Hejlík, Vchyna, Nechvala či Chluk, o těch mniších měnících si jména kvůli řeholi ani nemluvě :)


Obzvlášť zabrat mi dali ty Heřmani a Hermani, tady si myslim, že to bylo asi zbytečně překombinovaný.

27.06.2023

Za mě nejslabší z této řady, chvílemi jsem tápal, kdo je kdo :(

Trochu mi to připomíná Cimrmanův Vichr z hor:
Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.
Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.
Tomáš: "A maminka?"
Otec: "To je babička z otcovy strany.

26.06.2023

Není z nejlepších, ale ani z nejslabších. Zápletka zapletená, Oldřich z Chlumu zabodoval, Diviš s Otou nakonec taky. A padouch byl za padoucha od první chvíle, co se v ději objevil... :-)

26.06.2023

Pocity smíšené, přiznávám, že jsem se v těch jménech a vůbec v zápletce poněkud topila. A to se mi v knížkách málokdy stane. Trošku mi to připadá jako vaření z vody. Navíc mi to připomíná jakousi nepropracovanost, podobně jako u Lucemburské epopeje. Ta byla pro mě taky trochu zklamáním.

Mám je všechny a tento je asi opravdu jeden z nejslabších. Diviš je opět za zbrklého popletu. Oldřich se tahá za vousy a Ota má opět vztah se sklepnící. Děj trochu zmatený a hodně předvídatelný. Příště už asi nekoupím.

25.06.2023

Nejnovější případ Oldřicha z Chlumu má na začátku novinku - seznam postav. Zjevně pan Vondruška čte recenze, u předchozího Anděla smrti bylo až moc komentářů, že postavy splývají.
Tento problém tu není, vždy jsem věděla, kdo je kdo. Příběh je klasický, Oldřich a spol. řeší případ, který má kořeny ve dvacet let starých událostech. Vše je popsané skvěle, linka napětí nikdy nepoklesla.
Sice Oldřich najednou opět všechno věděl, ale zde uznávám, že náznaky stop jsou patrné.

Moc jsem si tento případ užila.

25.06.2023

Můj oblíbený autor mě opět uspokojil touto příjemnou oddechovkou.

24.06.2023

Rekl bych, ze je to nejslabší co jsem od autora cetl

Oceňuju, že se autor snaží držet tuhle sérii při životě, ale dle mého už je to jenom ždímání suchého hadru.
Dále musím ocenit, že v tomto díle nebyl Ota děvkař, Diviš blbec a Oldřich se netahal za fousy, což mi v předchozích asi pěti dílech šíleně lezlo na nervy.
Musím říct, že jsem se snažila číst pozorně, ale ty jména na mě byly moc, stejně tak erbovní zvířata a barvy rodů. Vím jak to dopadlo, ale asi jsem nepochopila pohnutky vraha.