Honzlová
Zdena Salivarová
V nezapomenutelném příběhu Jany Honzlové, neprokádrované členky souboru písní a tancí Sedmikráska, dokázala tehdy začínající autorka to, na čem ztroskotalo předtím i později mnoho slavnějších a zkušenějších spisovatelů: pro dnešní i budoucí generace věrně zachytila a spoutala do do živého tvaru frašku zvanou "budování socialismu". Román s výrazně autobiografickými prvky začala psát Zdena Salivarová ještě v Praze, dokončila jej až v Torontu, kam se po roce 1968 přestěhovala se svým manželem J. Škvoreckým.... celý text
Přidat komentář
Ještě dlouho jsem proklínala mojí profesorku literatury, že nám tu knihu uložila jako povinnou četbu!
zachycení socialismu v příběhu o obyčejných lidech. Kniha je napsaná s opravdovým citem, takže porozumí každý.Bylo mi Jany líto.
Velmi čtivá kniha z neveselých dob budovatelského nadšení. Je otázkou kolik autobiografických situací v ní Zdena Salivarová opravdu zachytila, nicméně i přes husí kůži se dílo většinou čte skoro samo a zobrazuje doby počátků socialismu u nás z pohledu (dnes tak populárního) obyčejného slušného člověka. Jedinou výtku mám k přílišnému tlačení na pilu tragičnosti, ke kterému se autorka v závěru uchyluje, neboť právě ta opravdovost a běžnost života hlavní hrdinky v první polovině knihy v kontextu pokřivené reality tehdejší doby je sama o sobě velmi tragická a není ji - dle mého názoru - třeba navyšovat závěrečným děním. Každopádně doporučuji k přečtení, mne paní Salivarová velmi překvapila.
Knížka se čte sama, celý příběh je i přes tragičnost Janina osudu vyprávěn s ironickým nadhledem a vtipem dvacetileté mladé ženy. Jen ten konec už mi přišel trochu "přes čáru"....
Skvělé, asi nejlepší zachycení komunistické totality u nás. Je stravitelnější, civilnější a realističnější než Orwell, ale člověk se prostě nevyhne tomu srovnání. Nejsilnější scéna: bezmoc nad zabitou kočkou a cynický smích pana Bonzáka.
Skvělá knížka, skvělý styl. Je to napsáno moc hezky, děj jsem ani nevnímala. Čte se to samo. Salivarová knížku napsala tak, jak by její muž nedokázal:-)))
Štítky knihy
komunismus autobiografické prvky socialismus udavačství
Autorovy další knížky
2001 | Honzlová |
1991 | Nebe, peklo, ráj |
1991 | Samožerbuch - Autofestšrift |
1999 | Krátké setkání, s vraždou |
1994 | Hnůj země |
Jedna z mých TOP knížek. Už jsem ji četla 3x a opět nezklamala. Vím že spousta lidí si v té době žila po svém, režim ne-režim . . . hlavně že bylo co jíst, pít, byl "mír" . . . Osobně ale hltám knížky z té doby a nechápu, jak by to někdo mohl chtít zpět. Asi to sem nepatří, ale dnes jsem tiskla pro kamaráda k narozeninám Rudé Právo z 2.12.1974 a jen při prolistování se mi udělalo mdlo. Proto každá kniha popisující krutosti té doby měla být oceněna. Honzlová je navíc úžasně čtivá a jediné co bych jí vytkla, je závěr. Trochu moc tragédií v jinak vtipné knížce. Osobně to ale odpouštím...