Božidara
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505204/bozidararAqjly-ipo-.png
4
313
313
Vyražte spolu s Božidarou na bláznivý road trip. Nebudete litovat. Dost možná to bude cesta vašeho života. Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění. Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě až příliš dokonalého života, v němž každá vteřina je předem naplánovaná. Po společně stráveném loudavém létě ale vyvstanou dvě zásadní otázky. Vrátí se Rosie na gymnázium, aby dokončila maturitní ročník? A kam každý podzim Božidara na půl roku zmizí, aniž by o tom cokoli kdokoli z rodiny věděl? - Román o třech generacích žen. Román o tom, že i když se snažíme být těmi nejlepšími matkami, jakými dokážeme, nemusí to vést ke krásnému vztahu s dcerou.... celý text
Přidat komentář
Rosie zaúpěla. Babička prostě funguje podle své vlastní interní logiky, které krom ní samotné nikdo nerozumí. A protože se Rosie vzdala naděje, že tuhle bláznivou ženu někdy pochopí, nezbylo jí než ji milovat
Poslouchala jsem jako audioknihu, pani Zawadska namluvila knihu moc pekne, doporucuji
Kniha se mi moooc líbila! Jako matka 5-leté a 7-leté dcery jsem se vciťovala do Milady, jako holka, co prolézala školu a nevěděla, čím bude, zase do Rosie. Obě postavy jsou krásně uvěřitelné. Co se týče Božidary, ta se mi zamlouvala svou upřímností.
Oslovila mě hlavně pasáž o tom, co je to dospělost. A pak rodinné vztahy celkově, to je velké ponaučení pro mě jako matku.
Děkuji autorce!
Hned na začátek musím říct, že když jsem viděla obálku ani se mi do knížky nechtělo pouštět. Ale pak jsem si přečetla anotaci audioknihy a řekla jsem si, že to zkusím. A jsem za to ráda, protože knížka se mi moc líbila.
Božidara mě neskutečně bavila a u řady pasáží jsem se vyloženě řechtala. Jiné pasáže mi zase přinesly zajímavé zamyšlení. A tenhle mix vtipu a životních mouder mě skutečně dostal a užila jsem si každou minutu audioknihy.
Jediné k čemu bych měla trošku výtku je závěr knížky. Ten mi přišel hrozně rychlý a nedotažený. Přišlo mi, že autorka něco přeskočila. Celou dobu čekáte na závěr a když už se k němu konečně dostane tak přijde střih a konec. Zase na druhou stranu to korespondovalo s tím, že důležitý nebyl cíl, ale cesta.
Celkově se mi knížka líbila víc než Agnes.
Stále nevím, jestli je pro mě Veronika více blogerka nebo spisovatelka. Líbí se mi obsah knihy, témata jsou mi blízká stejně jako Veroničiny názory a způsob přemýšlení o životě. Co mi ten dojem ale kazí je ten styl psaní. Za mě je to jako když jsem se ve škole snažila napsat slohovku podle návodu. Oproti jiným českým autorkám mi to psaní prostě přijde "umělé", nedokáži to vyjádřit. Ale jsem ráda, že i takové knihy vznikají. Božidara je hrozně fajn, možná jsou občas ty "moudra" v knize až moc okatá (stejně jako v Agnes, kde se to ale jako v knize pro děti lépe toleruje). Každopádně u knihy jsem se bavila a k přečtění určitě doporučuju.
Mám rozporuplné pocity. Na knížku jsem se pod dojmy obou dílů Agnes moc těšila. Ze začátku jsem poznávala všechny postavy - Božidara byla jako moje babička s mámou dohromady, Rosie nespoutaná jako moje dcera Róza a já jsem se bohužel občas viděla v Miladě. Ale pak se to začalo všechno nějak vléct a stávat nelogickým a neuskutečnitelným a Božidařina moudra mi někdy přišla moc "natvrdo zasazená". Závěr mi přišel úplně useknutý, odbytý a taky trochu mimo realitu. Nicméně jsem si poznamenala pár myšlenek a asi bych úplně nezatracovala. Bylo to docela příjemné čtení.
Božidara je to kniha o porozumění mezi třemi generacemi. Bylo v ní hodně životních moudrostí a myslím si, že do této knihy musí člověk dorůst. Doporučuji číst pomalu a vnímat, co nám Božidara chce předat, jak vnímat život, co je důležité a pro co je zbytečné se trápit.
Božidara pro mě byla po pár stránkách utrpení. Nicméně jsem byla rozhodnutá jí dát šanci a dočíst ji. Netušila jsem, že utrpení bude celá kniha. Spoustu nepodstatných věcí, které se mihly knihou a směrovaly od ničeho nikam, nezapadaly do textu ani do příběhu, viz vražený hřebík do tlapky psa, proč? prodloužit o pár stránek knihu? Nesmyslná cesta Božidary do ciziny, popis všech událostí. Ne a prostě ne. Celý příběh na mě působil tak, že kdyby se napsal trochu jinak, mohla by z toho být dost dobrá kniha, ale toto je kniha, od které jsem měla velká očekávání a pak přišlo velké zklamání.
Nehodnotím, ale velmi mne to neoslovilo a nebavilo. Vzdala jsem po 100 stránkách.
Na knihu jsem se po přečtení obou dílů Agnes moc těšila. Je to jiné. Mně se hodně líbila první polovina knihy, ale hlavně proto, že jsem se dost poznávala v postavě Rosie, všeho toho tlaku a zodpovědnosti ve škole, atp. Já začala utíkat za školu, Rosie utekla k babičce. Já naštěstí gympl dodělala (). Druhá polovina knihy pro mě byla už trošku dlouhá, hlavně proto, že se mi těžko některým pasážím věřilo, např. cestování s vozem, který měl místo skel okna zalepená igelity, atp. Konec trošku moc rychlý a ideální. Ale kéž by to tak bylo i reálně.
Konečně perfektně napsaná kniha, díky za ni. Spousta myšlenek, které člověk zažil, prožil a vidí pozitivní řešení. Mám velkou radost, že Veronika Hurdová píše takovéto osvěžující knihy.
Kd začatku se mi líbila. Feel good kniha sem tam přiložená moudrostí. Jen je škoda, že konec vyzněl do ztracena. A vlastně mi přijde,že příběh byl utnutý dřív než došlo ke katarzi.
Asi tady budu za exota mezi všemi těmi pozitivnimi komentáři, ale co... :-D
Na Bozidaru jsem se moc tesila (knihu koupila nejen pro sebe, ale i pro dalsi dva lidi), protože Agnes, protože Veronika, ale... Bylo to pro mě zklamáním. Po Agnes, která byla napěchovaná dějem, napětím, milým poznáním, tak Bozidara tohle vše poztracela. Prvni polovina knihy byla tak trochu utrpením, protože se rypalo v citech, emocich, vzpomínkách a nic se nedělo. Fakt nic. A pak ta druha cast cesty vypravi o ceste dvou žen do Portugalska. Tam uz se dej trochu rozjel, ale taky jen vlacne. A konec uz byl jako z Hollywoodu. :-D Nezapiram, ze kniha ma neco do sebe, spoustu fajn myslenek a poselstvi, ale mně to přišlo jako přílišné tlaceni na pilu, protoze skoro v každém rozhovoru Rosie a Bozidary bylo nejake moudro od Bozidary a mě se to pak uz zajidalo. Taky vsuvky o matematickych a fyzikalnich teoriich bych dokazala oželet, ale chapu, ze Veronika si v tomhle libuje, tak to tam proste dala...
Příští knihu Bohumila si spis pujcim z knihovny, ale treba pak zjistim, ze ta stoji za koupi stejne jako Agnes. :-)
Mám letos přečtených 9 knih. A měla jsem šťastnou ruku pro výběru, protože byly všechny skvělé. Ale Božidara je jako třešnička na dortu.
Knížka je plná myšlenek, které vám ale násilně nikdo nepodsouvá. Prostě tam jsou a je jen na vás, jestli a jak je uchopíte. Příběh je prostý, obyčejný, přesto nádherný, plný emocí. Po přečtení zůstává touha s postavami zůstat, pobýt ještě chvíli v jejich hřejivé blízkosti. Až mám chuť si ji přečíst hned znovu.
Božidara mi přišla do cesty ve chvíli, kdy jsem ji přesně potřebovala. Kdy má člověk chuť vzít roha, ale zrovna "nemůže". Prožít si to na stránkách knihy nicméně bylo ozdravující skoro jako by se to stalo ve skutečnosti. Našla jsem se. Mnohé dveře jsou nyní otevřeny, mnohé titěrnosti upozaděny, mnohé rány pochopeny. Nečetla jsem naposledy.
V průběhu čtení jsem se viděla ve všech postavách. Chápala jsem Rosie, protože jsem během dospívání měla stejné pocity, rozuměla jsem Miladě, protože jsem také máma a Božidara.. je taková, jaká bych chtěla na stáří být.
První část knihy byla příjemně poklidná, meditovala jsem si při čtení a viděla sama sebe v podobně nehodnotícím prostředí babiččina domu. Druhou část jsem vlastně nečekala, o to víc byla strhující a uspokojila mé touhy cestovat a udělat něco nečekaného. Vlastně mě kniha doplnila vším, co mi aktuálně chybí.
Veronika Hurdová se vyvinula v opravdu dobrou autorku, má neuvěřitelně barvitý jazyk, knihy jsou čtivé a přináší nová témata a pohledy na svět, které v současné době v beletrii chybí.
Moc pěkné čtení. Jako matka dcery a dcera jsem v knize našla hromadu zajímavých bodů k zamyšlení napříč generacemi. Doporučuji.
Pozitivní příběh tří generací žen-Božidary, její dcery Milady a vnučky Rosie. Rosie se teprve hledá a má blíž ke své hodně nespoutané a netradiční babi Boží. Časem se vrací nejen k sobě, ale nachází i lepší vztah se svou mámou. Při čtení jsem chtěla sbalit bágl a zažít to báječné dobrodružství s holkama.
Božidara byla opravdu jízda, naprosto jsem se do téhle bláznivé babky zamilovala. Vnesla mi do života spoustu otázek, odpovědí a předala mi chuť do života. Byla jsem tak zvědavá jak to mezi Miladou a Rosie dopadne i na to, jak skončí Rosiino putování s Božidarou, že jsem knihu nedokázala odložit. Určitě se k ní ale vrátím a tentokrát se chystám si vychutnat všechna moudra, která Božidara trousí. Našla jsem si na mapě všechna místa v Portugalsku, na kterých se příběh odehrává a naplánovala jsem si cestu po Trilho Dos Pescdores...tak jsem zvědavá, kdy najdu odvahu a vyrazím :). Těším se na další román od Veroniky, který právě sepisuje a ponese název Bohumil.
Štítky knihy
ženy humor cestování tajemství ze života poutníci kamarádky matky a dcery nový začátek české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
K této knize mám dost ambivalentní vztah. Na začátku jsem byla v pokušení knihu odložit, protože mě Božidara - jako postava silně iritovala. Zvlášť poté, co bylo uvedeno, že je jí necelých 60 let. Přišla mi nesympaticky šáhlá, taková pololíná špindíra, co spí až do oběda a občas si dá špeka...Kdyby jí bylo o nějakých 15 let víc, dala by se tato potrhlost omluvit stářím. Ale postupně jsem si zvykla a brala jí i s chlupama. Po nějakých sto stranách jsem se do knihy začetla a i zdárně dočetla. Avšak i tak to bylo chvílemi až zbytečně podrobné, chvílemi moc přechytralé, chvílemi hodně neuvěřitelné (v tom negativním smyslu), chvílemi zas myšlenkově nedotažené. Ani nevím proč, ale nějak zvláštně mě zklamal konec, resp. epilog. Jako by si autorka nevěděla rady a tak to nějak prostě rádoby optimisticky ukončila, že tedy vše dopadlo jak mělo. Špatná kniha to nebyla, ale rozhodně na cenu Magnesia Litera, (o kterou spisovatelka zřejmě velmi stála, když vyzývala čtenáře, aby jí posílali hlasy) nemá.