Kdybyste měli být literární postava, která by to byla?
Následně, to akože až po prečítaní knihy? Tak tým sa ja obmedzovať nenechám. Je pravda, že sú s tým problémy, lebo potvora autor má inú predstavu o vývoji deja ako ja a stále ma núti moje predstavy prehodnocovať.
jaké představy o vývoji děje? já čtu knihu, jako kdybych poslouchal vyprávění. pan spisovatel je tak hodnej, že mi vypráví svůj příběh. je to jeho příběh - ne můj. tak mu do toho nekafrám a jak jsem řekl, případné připomínky vznáším až následně. třeba v koupelně při holení nebo v posteli před spaním, to jsou ideální situace na takové věci.
Aké predstavy? Akékoľvek. Čo mi len napadne. Je to spisovateľov príbeh, ale keď ho poslal do sveta, dal ho napospas mojej fantázii. Niekedy počúvam príbeh, niekedy do neho vstupujem už počas „počúvania“. Tiež vznášam pripomienky, nie síce pri holení, ale pred spaním áno, či už následne, alebo v polke knihy.
no jo, každý budiž pánem svých zvyků a zlozvyků. hlavně když se nám to líbí.
Já při čtení příběhu zapojuji fantazii neustále. Domýším situace, reakce hrdinů, další děj, rozuzlení zápletek... Někdy se trefím do autorova příběhu, většinou ale ne, což mi až tak nevadí (pokud je autor kvalitním spisovatelem a příběh napsal dobře). Záleží, jak moc se vcítím do příběhu. Některé mě pohltí a pak prožiji úžasné chvíle.
Text příspěvku byl upraven 09.02.16 v 17:31
O téhle otázce jsem se dost napřemýšlela. A co si budem povídat, dost jsem to střídala. A není nějak úchylné, že jsem často chtěla být mužem?
Terry11: Já také :-). Možná je to proto, že ženských hrdinek, které by byly dobrodružné apod. a přitom vlastně pořád ženy moc není...
Qwilleran z kočičích detektivek.
Ve volných chvílích Knihovník Neviditelné univerzity.....
Terry11 a Tatjana1737: A proč myslíte, že se do příběhů "připisuju" :-).
Mě přijde, že je docela rozdíl v tom s nějakou postavou se ztotožnit, nebo jí chtít být. Ta první možnost by byl hlavní hrdina této povídky http://www.databazeknih.cz/povidky/pisen-pro-lyu-26776/druhy-stupen-osameni-5081 s ním jsem zažila opravdové souznění, což je celkem dost děsivé vzhledem k tomu rozuzlení (vážně, tak špatně na tom snad ještě nejsem...). Co se týče toho kým bych chtěla být, tak musím souhlasit s woodwardem, vždycky jsem chtěla být hobit a dávat si druhý oběd :D. Ale nejsem vybíravá, když dostanu nějakou jinou slušnou nabídku....
Teď jsem si vzpomněl, jak v některých knížkách býval za starých zlých časů letáček s upozorněním, že pokud čtenář shledá, že kniha líčí život bez práce a podobné nemorálnosti, má to neprodleně dát vědět vedení knihovny. Takže hobit, co si dává druhej oběd... to by tenkrát možná neprošlo.
Tak já čtu trochu knihy z jiného soudku, Zeměplocha mě až tolik nebere,ale v poslední době jsem se nejvíc ztotožnila s Clary Fray z Nástrojů smrti.Není to taková ta typická hrdinka,ale vyrovnat se s tím,že se jí život obrátil na ruby a všechno je najednou jinak, to chce špetku kuráže.
Chcel by som byť možno Medvídkom Pú tak trocha švihnutým Bilbom Pytlíkom, alebo najradšej oboje na striedačku.
Text příspěvku byl upraven 11.02.16 v 02:39
No, nevím. Medvídek Pu je roztomilej, ale přece jenom je to figura jejíž IQ se pohybuje v záporných hodnotách. Zvnějšku hezký, ale uvnitř bych být nechtěl. ;)
Když o tom přemýšlím, taková Sněhová královna by nebyla k zahození. Toho času na čtení, ticho... a nemohla bych zmrznout :-)
Jasně, dneska už jsou i zimní pneumatiky, navíc bych v říši netrpěla takové nesmysly jako je zimní posyp - jen letos mne stál už 2 duše
Mně by spíš zajímalo, jestli si zimní královna po tom bicyklování může uvařit grog. Aby se jí nerozpustila královská kuchyně...
Rozkvetlá louka? Asi jo, ale když bych byla ta královna, občas bych si udělala dovolenou. Pokud bych to tedy neodstonala na úžeh.
Když by mne netrápil chlad, netoužila bych ani po grogu. Ostatně taková skotská na ledu taky není k zahození.
no jo, Sněhová královna si po honičce na kole dá něco studenýho na osvěžení, to dá rozum. Takže mojito...
Vložit příspěvek