Karel Čapek citáty

česká, 1890 - 1938

Citáty (85)

Je potřeba jisté lenosti k plnému ocenění života. Člověk, který tuze spěchá, dojde jistě k cíli, ale jen za tu cenu, že se nepodíval na tisíceré věci, které cestou minul.


Jednou z největších civilizačních pohrom je učený hlupák.


Jistě, je třeba začít sebou samým – ale je také třeba u sebe neskončit.


Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.


Jsme dva. Dva na všechno – na lásku, na život, na boj i bolest a na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život i na smrt – dva.


Jsou lidé, kteří nemají vůbec žádného koníčka, ale takové osoby jsou zvláštní hříčkou přírody - tak jako leváci, svatí, vegetariáni a jiné výjimečné zjevy. Normální člověk se však obyčejně vyživuje jistým víceméně tichým šílenstvím, kterému se říká koníček.


Každej to myslí náramně dobře s lidstvem, ale s jedním každým člověkem, to ne. Tebe zabiju, ale lidstvo spasím.


Každý zázrak se musí vysvětlit - jinak je nesnesitelný.


Kdo myslí na sebe, ztrácí svět.


Kdo zradil jednou, zradí vždycky!


Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo.


Klasická literatura je ta literatura, od které už nečekáme, že nám bude povídat něco nového. Proto si jí tak vysoce vážíme, a proto ji také nečteme.


Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.


Kritizovat - to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl.


Lidé jsou nevděčni... A vrtkaví. Jednou chtějí to a podruhé pravý opak – a nikdy se jim nezachováš. To je to nejhorší.


Lidé si nezasluhují jiné spravedlnosti než lidské.


Lidi mají nejdřív věřit v lidi, a to ostatní se už najde.


Lidstvo si občas dovolí propadnout pustotě nenávisti, jako by si na sebe muselo uplést bič, počítá vždycky jen s ranami, které rozdá, ale ne už s těmi, které utrží. Krátkozrakost vášní je, myslím, ztráta inteligence.


Lidstvo si zasluhuje spíše obdivu, ba lásky, nežli nadávek. Ale když nadávek, tak hodně upřímných a hlasitých.


Mají-li se volnost a láska vylučovat, volím volnost. Raději černá křídla než růžová pouta.


Melancholie, nejtěžší bolest života, je utrpení z malých příčin. Je nejtěžší proto, že nepřipouští hrdinství; není hrdinných melancholiků. Melancholie je v každém případě slabost, nebo spíše bezbrannost vůči malým bolestem. O lidech


Mezi tím, co chceme a co musíme, se utváří celý náš život.


Mezinárodní právo je to, co prospívá nám, nebo co škodí těm druhým.


Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.


Mladé dovede být každé tele, ale zestárnout, holenku, to je kumšt.


Muž snese ledacos těžkého, jenom ne pláč ženy, který sám zavinil.


Na celé člověčenstvo padá cosi jako mrazivý stín hrůzy. Co jiného je ta frenetická požívačnost, ta neúkojná žízeň po zábavě a rozkoši, to orgiastické rozpoutání, které se zmocnilo dnešních lidí? Nebylo podobného úpadku mravů od dob, kdy se na Římskou říši užuž sesouval vpád barbarů. To není jen ovoce nebývalého hmotného blahobytu, nýbrž zoufale přehlušovaná úzkost z rozvratu a zániku. Sem s poslední číší, než bude s námi konec! Jaká hanba, jaké třeštění! Zdá se, že Bůh z hrozného milosrdenství nechává zchátrat národy a třídy, které se řítí v záhubu. Chcete číst ohnivé mene tekel napsané nad hodokvasem lidstva? Pohleďte na světelné nápisy, které po celé noci září na zdech hýřících a prostopášných měst! Válka s Mloky


Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky.


Nastala na světě neomezená hojnost všeho, čeho je lidem třeba. Všeho je však lidem třeba, jenom ne neomezené hojnosti.


Nechci svět podle svého; ale rád bych svět, v němž by i pro mne bylo něco životní možnosti.